Šipkový sport 5/98

Ať chcípne koza

"Aby se to odvysílalo, to neprosadím. Jó, kdybyste byli v ČSTV, to by se dalo alespoň říct, že šipky jsou sport, ale takhle jste pro nás jen hospodská zábava." To byla věta televizního redaktora, která nás před dvěma lety vedla k myšlence dokázat, že šipky jsou sportem jako každý jiný, navíc s dlouholetou tradicí v zemi, odkud pocházejí. V Anglii.

Proto jsme se poradili a zvolili dva směry vedoucí ke zrovnoprávnění sportu - mediální propagaci nového sportovního odvětví formou informativních článků a sportovních šotů v různých médiích doplněné vydáváním vlastního sportovního periodika, kterým se stal časopis Šipkový sport, a dále snahou o vstup do ČSTV.

Reprezentanti klasického šipkového sportu z České šipkové organizace založené v r. 1991 (členové mezinárodní World Dart Federation s téměř 60 zástupci jednotlivých států) a zástupci moderních šipek proto v roce 1996 ve smyslu doporučení ČSTV přepracovali a následně přijali společné stanovy a vytvořili nový sportovní svaz, jehož členy jsou přímo hráči šipek. I ostatní dokumenty byly dle regulí ČSTV vypracovány, demokraticky projednány a přijaty. Přesně před rokem, v dubnu 1997, jsme se tak mohli radovat z našeho přijetí za přidruženého člena ČSTV a společně s ostatními sportovními svazy jsme se již rok podíleli na aktivitách největšího českého sdružení sportovců. Nevynechali jsme žádnou ze společných schůzí, v řádných termínech jsme podávali své náměty a připomínky k práci. V červenci 1997 jsme dodrželi lhůtu ČSTV k žádosti o řádné členství, které by nás opravňovalo zasednout v Komoře svazů, jedné ze dvou součástí ČSTV a plnoprávně hlasovat o dění uvnitř organizace. Dnem, kdy se šipky mohly stát plnohodnotným sportem svým definitivním členstvím v ČSTV, měla být sobota 19. dubna 1998. Tento den se totiž do sportovního areálu v Nymburce sjelo více než 160 zástupců tělovýchovných jednot a sportovních svazů z celé České republiky. Organizace setkání neměla žádnou chybu a byli jsme překvapeni strojově přesným postupem podle připraveného programu, dokonalým technickým zázemím, propracovanými a vžitými postupy, které nás zcela jistě v našem dalším sportovním vývoji pozitivně ovlivní. Jednání ČSTV probíhalo ve Velkém sále za účasti obou komor ČSTV - Komory tělovýchovných jednot a Komory sportovních svazů. Vysoká účast delegátů, záznam České televize z jednání, velké množství sportovních novinářů, to vše umocňovalo náš dojem a byli jsme hrdi, že můžeme sedět za jedním stolem s Českomoravským fotbalovým svazem, Českým tenisovým svazem, Českým hokejovým svazem atd. a před námi je žlutá tabulka, stejná jako na naší kanceláři v budově ČSTV - Český šipkový svaz.

Potom však došlo k hlasování o změně našeho přidruženého členství v členství řádné a poznal jsem, co to znamená malá česká ubohost, tak krásně vyjádřená známou modlitbou k Bohu: "Bože dej, aby sousedovi chcípla koza." Přesně tak se totiž na výzvu k připomínkám zachovali zástupci ČAKSu pánové Janoušek (vydavatel časopisu Trh zábavy) a Čejka. V neuvěřitelném projevu plném invektiv přítomným mimo jiné sdělil, že Český šipkový svaz zneužil duševního vlastnictví ČAKSu, které vypracovalo organizaci soutěží, které přejal, a že jím uváděné údaje jsou nepravdivé. Důvodem, proč se tak zachovali, bylo sdělení Výkonného výboru ČSTV, že ČAKS proto nenavrhují za přijetí, neboť přijímání členů do ČSTV existují pravidla, která např. Český šipkový svaz bezezbytku splnil. Po první výzvě předsedajícího, aby pan Janoušek svůj projev zkrátil, následovaly nechutné Janouškovy výpady na adresu pana Kořana, místopředsedy ČSTV, v nichž ho obvinil ze zmanipulování podkladů k rozhodování ve Výkonném výboru a podjatosti. V této atmosféře se z pléna ozývaly hlasy, aby panu Janouškovi bylo odebráno slovo a nechutným invektivám učiněna přítrž. Poté jeden z delegátů Valné hromady přítomným navrhl, aby se plénum šipkami vůbec nezajímalo, neboť šipky dle jeho mínění nejsou sport... V této atmosféře jsem si vzal na chvíli slovo, ale bylo jasné, že už nikdo o šipkách nechce nic slyšet. Hlasování se pak velká většina přítomných zdržela, což znamenalo, že jsme se nestali řádnými členy ČSTV.

Na tomto místě bych oběma pánům z ČAKSu, jmenovitě panu Janouškovi a Čejkovi, rád poděkoval. Dostali šipky na úroveň hospodské zábavy, v očích sportovních novinářů odebrali turnajům sportovní hodnotu, zavřeli nám dveře do klubu sportovních novinářů a znehodnotili sportovní výsledky dosažené na mezinárodních turnajích. Šipky se nestaly plnohodnotnou součástí ČSTV a televizní štáby už těžko přesvědčíme, aby se účastnily šipkařských akcí. Pánové Janoušek a Čejka asi mají dobrý pocit. Sousedova koza chcípla.

Z celého dne mne však nejvíce mrzela věta jednoho z přítomných sportovních novinářů, který se pravidelně účastní našich tiskových konferencí a turnajů: " Z vystoupení toho Janouška se budete lízat hodně dlouho. Nic v současné době podezírání a skandálů neulpí v uších lépe, než že někdo podváděl a napsal falešné údaje. Je jedno, že to není pravda. Zaznělo to na tak širokém fóru a jednotlivé svazy se bojí, že přijetím dalších členů se jim budou krátit jejich dotace, takže moc rádi slyší nějaký důvod, proč smést žádost se stolu. Myslím, že mají šipky jako sport v ČSTV na pár let utrum."

ČSTV i sportovní veřejnosti svou další prací dokážeme, že šipky jsou sportem.

Ivo Kasal, šéfredaktor