Metodika - psychologie Říká se, že 50% úspěchu či neúspěchu ve sportu typu šipek se rodí v hlavě.

Zrádná hlava

Šipky se nehrají proti soupeři ale proti vlastní hlavě! Výkonnost v tréninku je často jiná než v opravdovém zápase, a jiná v opravdu důležitém zápase. Často hráč hraje lépe nebo hůře, podle toho kdo je jeho soupeř. Výkony kolísají také podle vývoje hry. Kdo za to může? Někdy to může být nedostatečný trénink, někdy vnější jevy ale někdy jen a jen Vaše psychika.

Poraženectví

Nejčastější chybou je jít do hry proti silnému soupeři s tím že "ASI" prohraji. Pokud jdete k terči s tímto pocitem, tak potom opravdu prohrajete. Je lepší si říct: udělám vše pro dobrou hru a při troše štěstí to vyjde! Viděli jsme bezpočet her, kdy opravdu dobrému hráči zůstalo např. 32, což obvykle zvládá zavřít hned v následujícím kole, a jeho soupeři přes 200 (někdy i přes třista). A co se nestalo. První hráč se začal trápit, jeho soupeř několik kol házel čísla kolem 45 a hned první možnou šipkou zavřel. Samozřejmě že se to nepovede vždy ale s poraženeckou náladou by se to nepovedlo. Porazit se dá totiž každý.

Syndrom poslední stovky

Dalším zajímavým jevem je syndrom poslední stovky. Hráč hází jako o život. Kdyby jste mu řekli hoď double 9, tripl 13 nebo jiné "šílené číslo", tak ho hodí první šipkou. Pak ale přijde závěr a všechno je jinak... Začne vymýšlet jak nejrychleji zavřít a začne vymýšlet "blbosti". Pokud nejste opravdu dobří tak pokusy nemají cenu. Na druhou stranu, by si ale měl hráč zvyšovat výkonnost a poté se o vysoké zavření pokoušet. Na vyšší úrovní s ním má větší šanci na výhru.

Koukat na soupeře?

Názor na to zda koukat terč, když hraje soupeř se různí. Většina hráčů to dělá po celou dobu hry. Někteří se ale začnou v době kdy jim soupeř může zavřít obracet "do hlediště". Často si i něco mrmlají pod fousy. Buď je to modlení nebo zaříkávání :-) V každém případě ale uvolní svým nervům a tak se nestresují. Dobrá metoda.

Šipky a alkohol

Pravda: Šipky se většinou hrají v hospodách. Pravda: V hospodách se pije alkohol. Ergo: Při šipkách se pije alkohol.

Na světových turnajích profesionální hráči nesmí pít alkohol. Což se ovšem nedá říci o hráčích, kteří hrají české ligové soutěže (zvláště pak ty nižší). Samozřejmě, šipky člověk může hrát i bez alkoholu (stejně jako může sedět v hospodě a šipky nehrát), ale vypozorovali jsme, že většina hráčů konzumuje více či méně nějakou tu dobrotu. Je to správně? Nejsme moralisté ani abstinenti (spíš doufáme že se turnaje nepřesunou do mléčných barů), takže nás spíš zajímalo, jaký má vliv alkoholu na hráčovu výkonnost. Jestli si myslíte, že alkohol výkonnost šipkařům snižuje, mýlíte se. Ale musíme upozornit, že nic se nedá v tomto případě paušalizovat, každý jsme prostě jiný. Vypozorovali jsem několik typů hráčů z hlediska jejich vztahu k alkoholu:

• typ 1. - Dá si jedno pivo a je mimo. Rada: nepít!
• typ 2. - Na začátku to moc nejde, po 2-3 pivech je to lepší. Rada: dát si tři a potom nějaké limonády, a když to přestane jít, tak další pivo.
• typ 3. - Nejlépe mu to jde mezi 12-15 pivem. Rada: musí se hlídat.
• typ 4. - Nezáleží na tom co vypil. Prostě mu to (celkem) lítá když je střízlivý i když je pod parou.
• typ 5. - Nezáleží na tom co vypil. Stejně mu to nehází. Rada: stát se nehrajícím kapitánem.
• typ 6. - Nejlíp mu to jde, když je totálně na plech. Rada: nechat si brzy pojistit játra.

Poznámka: Všechny typy jsme vybrali dle chování jednotlivých skutečných osob