Z tisku - články - 2011

 

Šipkové Czech Open 2011. Nehjlepší čtyři hráči turnaje. foto: ČŠO/Martin Šmíd

07.11.2011 - Deník Sport (Martin Hruban)

Světová elita v Praze: Šipky jsou velká show, ale olympiáda je daleko

V Praze se o víkendu sešla světová šipková elita při turnaji Czech Open, největší akci svého druhu ve střední a východní Evropě. Sport, který bojuje o uznání, v Anglii plní desetitisícové haly a má svou vlastní Premier League.

Lehce se naklonit dopředu, zamířit, švihnout předloktím… Během víkendového šipkového turnaje Czech Open tenhle pohyb udělal vítězný Dean Winstanley z Velké Británie možná tisíckrát. Stejně jako více než pět stovek dalších závodníků (mužů, žen i juniorů), kteří se zúčastnili největší šipkové akce ve střední a východní Evropě.

Finále se odehrává na speciálním pódiu, v sále kde od rána probíhal na padesátce terčů vyřazovací turnaj. „One…. Hundreeeed and eighty,“ křičí do mikrofonu rozhodčí Russ Bray, když se někomu ze závodníků podaří dosáhnout maximální bodové hodnoty. Znamená to vměstnat tři šipky do malého pole, které reprezentuje ztrojenou hodnotu 20. Sudí tu má zvláštní roli, připomíná spíše moderátora, který udržuje show v obrátkách.

Řeč je o tzv. steelových šipkách, tedy šipkách s ocelovými hroty, kterými se háže ze vzdálenosti necelých 2,5 metru do sisalových terčů. Softové šipky, ty s umělými hroty, s nimiž se háže na automaty, které najdete v každé druhé hospodě mají své vlastní akce. Do Prahy se na 17. ročník Czech Open sjela elita z celého světa, přední hráči z žebříčku organizace WDF z Anglie, Nizozemí, Německa, Rakouska ale i dalších zemí.

Šipky trochu bojují o uznání. Je to sport, nebo hra při níž se kouří a pije pivo? „Jsme sport jako každý jiný. Jaký je rozdíl mezi šipkami nebo lukostřelbou či střelectvím, což jsou olympijské sporty?“ Tvrdí Jan Přikryl, předseda České šipkové organizace, která turnaj pořádá. „Mimochodem, do hracího sálu se s pivem a cigaretami ani nesmí a to, že by se někdo během turnaje naléval, je nesmysl. Neměl by šanci,“ doplňuje. A trochu zklamaně dodává, že je škoda, že šipky nakonec nebyly zvoleny jako ukázkový sport na olympiádě v Londýně.

O to představit se v zemi, kde se šipky zrodily, všichni šipkoví nadšenci hodně usilovali. V Anglii se hraje prestižní Premiér League (šipková liga, obdoba fotbalové Premier League), vrcholné akce se konají ve vyprodaných halách pro osm až deset tisíc diváků před kamerami stanice Sky Sport. A točí se v nich slušné peníze. Vstupenky na prosincové mistrovství světa organizace PDC se prodávají od 70 liber výš.

Když je před finále víkendového Czech Open potřeba pohnout se stěnou s terči, aby se do sálu v pražském hotelu Pyramida vešlo více židlí pro diváky, ujímají se akce přihlížející vypadnuvší hráči a fanoušci. I to svědčí o tom, jak fungují šipky v Česku. Chybějící finance nahrazuje nadšení.

Pro vítěze 40 tisíc korun

Rozpočet 250 tisíc korun se daří naplnit hlavně díky startovnému. Hlavní část tvoří prize money, vítěz si odnesl 40 tisíc korun. Sponzoři dodávají potřebné vybavení, hladký chod turnaje zajišťuje řada dobrovolníků.

„O vstup do ČSTV se snažíme deset let. Marně. Máme status přidruženého člena, letos nám poslali asi sedm tisíc. Ale nejde ani tak o ty peníze. Chceme uznání,“ říká Přikryl. Jeho organizace registruje v Česku 1000 hráčů, z nich je aktivních zhruba polovina.

Faktem je, že špičkoví šipkoví hráči připomínají trénované sportovce jen vzdáleně. Na pódiu se v semifinále střídají chlapík s potetovanýma rukama, postarší sympaťák, který vypadá spíše jako učitel, šampión a světová dvojka Dean Winstanley hraje finále s Alanem Norrisem, který má pod černým dresem (povolena je košile či tričko typu pólo) s vlastním jménem a logy sponzorů viditelné břicho.

Cesta na vrchol? Házet, házet, házet

„Elitní šipkoví hráči trénují klidně pět šest hodin denně,“ popisuje nelehkou cestu na vrchol Pavel Korda, místopředseda ČŠO a spoluorganizátor turnaje. Prize money na velkých zahraničních turnajích za to ale stojí, vítěz si může vydělat třeba 100 tisíc liber. „Profíků, kteří se šipkami živí, jsou na světě maximálně desítky,“ říká Korda.

V Praze se hraje se na 501 bodů, zavírat se musí doublem (trefením malého pole ve výseči s dvojitou hodnotou). Ti nejlepší dokáží zavřít mezi 4. a 6. kolem. Když Alan Norris v posledním finálovém legu za stavu 5:5 double těsně mine, sálem v němž může být odhadem dvě tři stovky lidí, to zahučí. „Came on Alan,“ ozve se sem tam z hlediště výkřik, skupinka fanoušků u dveří vytrvalé zpívá.

Společně s Deanem Winstanleyem během finále vtipkují, po zápase si lehce ťuknou pěstí o pěst a obejmou se. Spokojenost panuje i na straně pořadatelů. Rekordní počet přes 500 závodníků posouvá turnaj mezi osm největších turnajů na světě, navíc mají organizátoři příslib, že se akce posune v světovém rankingu BDO o dvě kategorie výš. To znamená větší prestiž, více bodů pro hráče do žebříčku. "Věřím, že to přitáhne ještě více lidí ze světové desítky," uzavírá Pavel Korda.